ἑρμηνεῦσιν
ἑρμηνεύς, ἑρμηνεύς, ἑρμηνέως, ὁ, interpreter
| Singular | Dual | Plural | |
|---|---|---|---|
| Nominative | ἑρμηνεὺς | – | ἑρμηνῆς |
| Genitive | ἑρμηνέως | – | ἑρμηνέων |
| Dative | ἑρμηνεῖ | – | ἑρμηνεῦσιν |
| Accusative | ἑρμηνέα | – | ἑρμηνέας |
| Vocative | – | – | – |
ἑρμηνεύς, ἑρμηνεύς, ἑρμηνέως, ὁ, interpreter
| Singular | Dual | Plural | |
|---|---|---|---|
| Nominative | ἑρμηνεὺς | – | ἑρμηνῆς |
| Genitive | ἑρμηνέως | – | ἑρμηνέων |
| Dative | ἑρμηνεῖ | – | ἑρμηνεῦσιν |
| Accusative | ἑρμηνέα | – | ἑρμηνέας |
| Vocative | – | – | – |