λεοντιδεύς
λεοντιδεύς, lioncub
λεοντ-ῐδεύς, έως, ὁ,
- lion-cub, Ar.Byz. ap. Ael. NA 7.47.
λεοντιδεύς -έως, ὁ [λέων ] lion cub Ael. N.A. 7.47 Eusthath. 381.16, al. Sch. Aeschl. Ag. 143 reg.
λεοντιδεύς, έως (ὁ) [ῐ] jeune lion, lionceau, El. N.A. 7, 47.
Étym. λέων.
λεοντιδεύς, ὁ, der junge Löwe, Ael. H.A. 7.47 u. Sp.