γουνοῦμαι
γουνοῦμαι
= γουνάζομαι.
To supplicate, entreat: υἱόν Il. 9.583. Cf. Il. 15.660, Il. 21.74, Il. 22.240: Od. 4.433, Od. 6.149, Od. 22.312, 344.
App., to supplicate (and at the same time to vow to do something): νεκύων κάρηνα ῥέξειν . . . Od. 10.521, Od. 11.29.