συρβηνεύς
συρβηνεύς, noisy
συρβηνεύς, ὁ,
- noisy, χορός Cratin. 84; ὁ τῶν -έων χορός Ath. 15.669b, 671c, 697f, cf. Zen. 6.1 (where Leutsch -νός).
συρβηνεύς, έως (ὁ) tumultueux, désordonné, bruyant, Crat. (Com. fr. 2, 66) ; Ath. 669b, 671c, 697f.
Étym. σύρβα.
συρβηνεύς, ὁ, = συρβηνός, Cratin. bei Suid.