About Report a problem

Menu

φηλητής

φηλητής, a knave, thief (LSJ φιλήτης)

φηλητής, οῦ ou φηλήτης, ου (aussi φιλ-) adj. m. trompeur, voleur, Hh. Merc. 67, 446 ; Eschl. Ch. 1001 ; Soph. fr. 671 ; subst. Hés. O. 373 ; Eur. Rhes. 217.
Étym. φηλός.

Saved

Recent