ἐξιχνευτέος
ἐξιχνευτέος, one must trace out
ἐξιχνευτέος, α, ον, vb. d’ἐξιχνεύω, Luc. Fug. 26 ; Clém. 1, 172 c Migne.
ἐξιχνευτέος, ον
verb. adj.
- one must trace out, Luc. from ἐξιχνεύω