cicuro
cĭcŭro, āre, v. a. [cicur],
- to tame ( = mansuefacio), Pac. ap. Varr. L. L. 7, § 91 Müll., p. 98 Bip.
cicuro, āre (cicur), zahm machen, Pacuv. tr. 389. Nigid. bei Prisc. 8, 19.
cĭcŭrō, āre, tr. (cicur), apprivoiser : Nigid. d. Prisc. Gramm. 8, 19 || adoucir : Pacuv. 389, cf. Varro L. 7, 91.