διτρόχαιος
διτρόχαιος, double trochee
δῐ-τρόχαιος, ὁ,
- double trochee, Heph. 3.3, Aristid.Quint. 1.22.
métr. doble troqueo Heph.3.3, Aristid.Quint.44.31, Diom.481.5, Donat.370, Mar.Vict.47.27.
δι·τρόχαιος, ου (ὁ) s. e. πούς, double trochée, Drac. 129, 16 ; Héph. 3, 3 ; A. Quint. p. 48, 55.
Étym. δίς, τροχαῖος.
διτρόχαιος, ὁ, Doppeltrochäus, Gramm.