ἀόρμητος
ἀόρμητος, without impulse
ἀόρμητος, ον,
- without impulse, Ph. 1.278.
que no tiene ímpetu
τὰ φυτά
ἀ·όρμητος, ος, ον, sans élan, sans volonté, Phil. 1, 278.
Étym. ἀ, ὁρμάω.
ἀόρμητος, without impulse
que no tiene ímpetu
τὰ φυτά