About Report a problem

Menu

ὀτεῖος

ὀτεῖος, α, ον, Cret. for ὁποῖος, but in sense,
  • = ὅστις, Leg.Gort. 4.52, 5.1, Schwyzer 183.5 (iii B. C.):—Boeot. ὁτῖος in μηδοτίη (q. v.); cf. τεῖος, τέουτος.

Saved

Recent