ὠμηστήρ
ὠμηστήρ, eating raw flesh
ὠμησ-τήρ, ῆρος, ὁ, = sq., Opp. H. 5.324.
ὠμηστήρ, ῆρος, adj. m. c. le suiv. Opp. H. 5, 324 ; en parl. de Pan, Nonn. D. 14, 80.
ὠμηστήρ, ῆρος, ὁ, = ὠμηστής.
ὠμηστήρ, eating raw flesh