About Report a problem

Menu

ἔνρυθμος

ἔνρυθμος, of rhythm

ἔνρυθμος, ον,
  • of rhythm, αἴσθησις Pl. Lg. 654a; possessing rhythm (opp. εὔρυθμος), D.H. Comp. 11; διάλεκτος Ephor. 6 J.; opp. ἔκρυθμος, S.E. M. 11.186. Adv. -μως Ath. 5.179f, 14.631b (prob.).

Saved

Recent