Νίκη Save Bailly 2024 Νίκη, ης (ἡ) [ῑ] Nikè, c. à d. la Victoire personnifiée, Hés. Th. 384, particul. surn. d’Athèna, à Athènes, Soph. Ph. 134 ; Eur. Ion 457 || ➳ Dor. Νίκα, Pd. N. 5, 42, etc. ; Soph. Ant. 148 ; Eur. l. c. Étym. v. le préc.