About Report a problem

Menu

ἐπηλύτης

ἐπηλύτης, newcomer, foreigner

ἐπηλ-ύτης [ῠ], ου, ὁ,
  • = ἔπηλυς, Th. 1.9 codd., f.l. in X. Oec. 11.4, cf. Poll. 3.54, Philostr. VA 2.9, Procop. Vand. 2.10: —also ἐπήλ-ῠτος, ον, D.H. 3.72, Ph. 1.160.

Saved

Recent