ὀξυτονητέον
ὀξυτονητέον, one must pronounce oxytone
ὀξῠ-τονητέον,
- one must pronounce oxytone, AB 457.
ὀξυτονητέον, vb. du préc. Gramm. 457, 12 Bekker, Anecdota græca etc.
ὀξυτονητέον, one must pronounce oxytone