ἀποσόβημα
ἀποσόβημα, that which averts evil
ἀποσόβ-ημα, ατος, τό,
- that which averts evil, Sch. Opp. H. 1.46, Sch. E. Med. 1322; = sq., Sch.rec. A. Th. 69.
lo rechazado como malo, desperdicio Sch.Opp.H.1.46, Sch.E.Med.1322
• rechazo
τῶν κακῶν