ἐνθρόνιος
ἐνθρόνιος, enthroned
ἐνθρόν-ιος, ον,
- enthroned, Poll. 10.52.
1 dud. entronizado quizá tít. honoríf. o grado en un culto iniciático de Dioniso IEphesos 1601a.7 (II d.C.).
2 provisto de asiento
ὀχήματα
ἐνθρόνιος, = ἔνθρονος, Poll. 10.52.