εὐτιμώρητος
εὐτιμώρητος, easily punished
εὐτῑμώρητος, ον,
- easily punished, Ptol. Tetr. 157.
εὐ·τιμώρητος, ος, ον [ῑ] facilement puni, Ptol. Tetr. 157.
Étym. εὖ, τιμωρέω.
εὐτιμώρητος, easily punished