θύτης
θύτης, sacrificer
θῠτ-ης, ου, ὁ,
- sacrificer or diviner, SIG 589.18 (Magn. Mae., ii B. C.), D.S. 17.17, Onos. 10.25, Arr. Epict. 1.17.18, IG 14.617.6 (Rhegium), App. Hisp. 85, Hdn. 4.12.3: Thess. θύτας IG 9(2).1234 (Phalanna).
θύτης, ου (ὁ) [ῠ] c. θυτήρ, DS. 17, 17 ; Arr. Epict. 1, 17, 18 ; App. Iber. 85 ; Hdn 4, 12.
θύτης, ὁ, = θυτήρ, Sp., wie Hdn. 4.12.6 App. Hisp. 85.