θυτέον
θυτέον, one must sacrifice
θῠτ-έον,
- one must sacrifice, Ar. Av. 1237, Pl. R. 365e, Porph. Abst. 2.13; τῇ ἀληθείᾳ Luc. Hist.Conscr. 39.
θυτέον [ῠ] vb. de θύω, Ar. Av. 1237 ; Plat. Rsp. 365e ; Luc. H. conscr. 39.