προβιοτή
προβιοτή, previous
προβῐ-οτή, ἡ,
- previous (i.e. antenatal) existence, Plu. Fr. 7.9, Porph. Gaur. 11.4, Id. ap. Stob. 2.8.42, Hierocl. Prov. p.172 B., al., Herm. in Phdr. p.109 A.
προβιοτή, ῆς (ἡ) vie antérieure, Hiérocl. de Provid. p. 172 Bekker.
Étym. προβιόω.