dehonoro
dĕ-hŏnōro, āvi, ātum, 1,
- v. a., to dishonor (late Lat.), Salv. 3, p. 106: dehonorata Babylon, Oros. 2, 2.
de-honōro, āvi, ātum, āre, entehren, mißachten, Oros. 2, 2. § 9 Z. u.a. Spät.
See: dehonorare
dĕhŏnōrō, āvī, ātum, āre, déshonorer : Salv. Avar. 3, p. 106 ; dehonorata Babylon Oros. 2, 2, Babylone flétrie.