ἐπιτολμητέον
ἐπιτολμητέον, one must venture
ἐπιτολμ-ητέον,
- one must venture, c. inf., Ph. 1.2, v.l. in Max.Tyr. 24.4: c. dat., Gal. UP 14.6, Orib. Fr. 138.
ἐπιτολμητέον, vb. du préc. Phil. 1, 2 ; M. Tyr. 96, 16 Dübn.