About Report a problem

Menu

θηρατής

θηρατής, one who hunts for

θηρ-ᾱτής, οῦ, ὁ, (θηράω)
  • hunter, Ael. NA 13.12, PSI 3.222.7 (iii A.D.): metaph., θ. λόγων Ar. Nu. 358; δόξης D.L. 8.8; τῶν ἀδήλων Philostr.Jun. Im. 1.

Saved

Recent