Δυσνίκητος Save DGE Bailly 2024 Δυσνίκητος -ου, ὁ • Alolema: Δυνν- IG 22.1436.13 (IV a.C.) Disniceto arconte de Atenas en 370/69 a.C. IG l.c., D.46.13, D.S.15.57. Δυσνίκητος, ου (ὁ) Dysnikètos (litt. l’invincible) h. Dém. 1132, 25. Étym. cf. le préc.